Ahoj všem.

Před několika lety jsem na stejné adrese a se stejným designem psal svůj blog. Objevil jsem celkem náhodou v počítači soubor style.css, který jsem si tenkrát napsal a nějak jsem neodolal a použil ho znova.  Z dnešního pohledu už je to zastaralý design webových stránek, ale nějak mě to netrápí. Pořád se mi líbí.

Vpravo lze vidět různé odkazy na jiné stránky, které jsem tam nedal teď, při obnovování blogu, ale už tehdy. A jak se tak na to dívám, moc jsem se nezměnil – zvlášť odkaz na článek o Lídě Baarové to dokazuje, protože jsem před několika dny přečetl její “Života sladké hořkosti” – což je kniha, kterou jsem si chtěl přečíst už dlouho a objednal jsem si jí z jednoho vynikajícího antikvariátu, který má i e-shop. Jako i tenkrát, pořád se snažím číst hodně knížek. Zrovna teď mám rozečtené “Paměti” Edvarda Beneše, což je jedna z těch knih, kdy celý den trpím hlady, protože jít si udělat něco k jídlu znamená, že se od ní budu muset odtrhnout. :-) Tu knížku jsem si chtěl přečíst, protože jsem nikdy nesouhlasil s vyobrazením Beneše jako “slabocha.” Později si sem přidám “čtenářský deník,” kde budu psát o všech dobrých knihách, co jsem přečetl. (O těch špatných psát nebudu, i když jich byla spousta, ale nikdy jsem žádnou knihu nevyhodil.)

Stejně tak odkaz na ODS zůstává v platnosti, i když o současné vládě pod jejím vedením si myslím svoje. Já zřejmě už zůstanu pravičákem “Klausovského typu.” To mi ale nebrání číst Britské listy, které jsou obecně považované spíše za levicové. Jenže jde hlavně o zajímavé názory.

Opravdu jsem se výrazně nezměnil, ale nasbíral jsem pár zkušeností, takže mám i nová témata, o kterých psát. A tímto “se vítám” zpět mezi “bloggerskou” komunitu.

Příští dva dny budu k dispozici na internetu pouze po sedmé večerní a “celkem utahanej,” ale ve středu začnu pořádně.